Festival Příští vlna / Next Wave veřejně vyslovuje Pocty 2012

 

Pocty festivalu …příští vlna/next wave…byly dnes – 5. října


předány v Divadle Na zábradlí. Slavnostního udílení se pro letošní rok zhostili Martin Finger s Romanem Zachem a dalšími šesti herci a hudebníky, jako je např. Lenka Dusilová, Ivan Acher či Stanislav Majer. Na půdorysu scénického koncertu Miusee@poetrymusical, uváděného v Divadle Komedie, speciálně vystavěli slavnostní večer, na němž předali ocenění šesti významným umělcům, jež pořadatelé festivalu považují za významné a tvůrčí osobnosti alternativního divadla.

Po Nině Vangeli (2003), Tatjaně Lazorčákové a Janu Roubalovi (2004), Vlastě Smolákové (2005), Josefu Kovalčukovi (2006), Ondřeji Cihlářovi (2007), Michale Pohořelé (2008), Petru Minaříkovi s Pavlem Řehoříkem (2009) a Vojtěchu Varyšovi (2010) a Bořivoji Srbovi (2011) v kategorii

Publikační čin roku:

Petru Vášovi

za knihu a DVD Fyzické básnictví přibližující a rekapitulující vznik a existenci směru performativní tvorby, který autor sám začátkem devadesátých let minulého století vytvořil a nadále ve svém díle i výukovém procesu rozvíjí.  Autorská publikace, již vydalo nakladatelství Host, je manifestem Vášova fyzického básnictví i jeho učebnicí a definitivně zachycuje autorovu techniku práce s jazykem, hlasem i tělem, jakož i metodiku a interpretaci jeho tvorby.

Po Martinu Heřmanu Frysovi (2003), Ridině Ahmedové (2004), Kabaretu Caligula (2005), Johaně Švarcové (2006), Pavolu Smolárikovi (2007), Janu Mockovi (2008), Jánu Mikušovi (2009), Jindřišce Křivánkové (2010) a Divadlu D´EPOG (2011) v kategorii

Objev roku:

Janě Kozubkové                                                                                                                     
herečce a zpěvačce za její nasazení, ochotu a schopnost propojovat rozličné nezávislé hudební a divadelní projekty a zachovávat si v nich osobnostní a výrazovou originalitu, provokativnost a bezprostřednost. Loni spolupracovala s Miroslavem Bambuškem na projektu Uran v bunkru Drnov a Janem Kačenou na inscenaci Darger Like She v Divadle Alfred ve dvoře, respektive Eliadově knihovně DNz. Nejčastěji však spolupracuje s režisérkou Lucií Ferenzovou, s níž připravovala inscenace Benjamenta a O holčice v Meetfactory a projekt Kolonie v Divadle Na zábradlí.

Po Jiřím Dobešovi a Zdeňku Závodném (2003), Občanském sdružení MOTUS (2004), Petru Bergmannovi (2005), Divadle Continuo (2006), Romanu Černíkovi a Evě Ichové (2007), Frantovi Sádrovi a Tomáši Lorenzu Zdenkovi (2008), Janu Horákovi (2009) Davidu Mírkovi (2010) a doc. PhDr. Stanislavu Bohadlovi (2011) v kategorii

Producentský počin roku:

Jiřímu Sulženkovi a Davidu Kašparovi

zakladatelům festivalu Street for Art odehrávajícímu se od roku 2008 na pražském Jižním Městě a přímo reflektujícímu prostředí tohoto mega-sídliště. Festival nabízí otevřený prostor pro živou kulturu komunikující s daným prostředím. Letošní pátý ročník korunovali vytvořením dočasného uzavřeného prostoru pro 120 diváků přímo na stanici metra Opatov, který nazvali Divadlo Šnek. V tomto prostoru pak – vedle jiných akcí – měl premiéru i jimi iniciovaný projekt režisérky Petry Tejnorové Jižák, město snů, reflektující soudobými prostředky dokumentárního divadla život dospívající mládeže Jižního Města.

Po Tereze Georgievové (2003), Jiřím Jelínkovi (2004), Viliamu Dočolomanském (2005), Miroslavu Bambuškovi (2006), Jiřím Adámkovi (2007), Janu Komárkovi (2008), Rostislavu Novákovi jr. (2009) a Petru Boháčovi (2010) v kategorii

Osobnost roku:

Miloši Orsonu Štědroňovi

hudebnímu skladateli, klavíristovi, libretistovi a pedagogu. Za jeho hudební tvorbu pro divadlo, které se věnuje již od roku 1994, a především pak za jeho autorské projekty, ke kterým si píše texty i hudbu. Ve stávajícím roce završil triádu kabaretů, věnovaných významným českým umělcům. Po Kabaretu Blatný v Divadle Komedie a Kabaretu Hašek v A Studiu Rubín vznikl ve stejném prostoru i kabaret Tony D. věnovaný hudebnímu skladateli Antonínu Dvořákovi. V této linii pokračuje v současné době s režisérem Janem Nebeským, se kterým připravuje projekt Divadlo Gočár, inspirovaný životem a dílem architekta Josefa Gočára. Koncertní verzi připravované inscenace uvedeme v brněnské části festivalu.

Po Stefanii Thórs (2003), souborech Vosto5 (2004) a Krepsko (2005), Howardu Lotkerovi (2006), Viktorii Čermákové (2007), Petru Lantovi (2008), souboru Depresivní děti touží po penězích (2009) a Janu Mockovi, Janu Hofmanovi a tvůrčímu týmu FKK (2010) a Jiřím Sozanském (2011) v kategorii

Projekt roku:

Vilému a Lence Faltýnkovým a celému tvůrčímu a realizačnímu týmu projektu Rozeznění – Lidice 2012
Projekt Rozeznění – Lidice 2012 je v mnoha ohledech výjimečný. Především nahlíží lidickou tragédii, jejíž sedmdesáté výročí si letos připomínáme, civilními mini-příběhy obyvatel vesnice těsně před samotnou událostí. Využívá k tomu originální technologii propojující předem připravené a do sluchátek přímo na místě vysílané audionahrávky autorsky zpracovaných a předními českými herci interpretovaných „obyčejných“ situací ze života lidických občanů s technologií GPS, jež v daném prostředí návštěvníky navádí do míst, kde se ony události odehrávají. Jako by tak ožívaly události, které jsou v daném prostoru zaklety. Vzniká tak živé divadlo, které není vidět. Hercem je sám prostor bývalé vesnice Lidice.

A zejména – po profesoru Ivanu Vyskočilovi (2003), profesoru Bořivoji Srbovi (2004), doc. PhDr. Janě Pilátové (2005), doc. Evě Kröschlové (2006), doc. Václavu Martincovi (2007), režisérce Evě Tálské (2008), prof. Janu Schmidovi (2009), prof. Ctiboru Turbovi (2010) a Arnoštu Goldflamovi (2011) – veřejně vyslovujeme poctu osobnosti, již nazýváme

Živoucí poklad:

Bohdanu Holomíčkovi

za dlouholetou intenzivní, umělecky vyhraněnou, přitom civilní fotografickou dokumentaci českého kulturního okraje a undergroundu, toho, co vždy živě reflektovalo a posouvalo vývoj naší společnosti včetně divadla. A to nejen v dobách předlistopadových, kdy osobně riskoval, ale i dnes, kdy jde morálním i lidským příkladem svým neutuchajícím nasazením pro umělecký, citlivě nahlížený cíl svých fotografických cyklů – stále velmi často z divadelního prostředí a zhusta zachycující osobnosti žijící a tvořící na okraji – bez ohledu na slávu a peníze.

Více informací naleznete zde:

Festival Next Wave 2012 | 3. - 27.10.2012 | Praha, Brno, Pardubice